Více lobbingu do Česka!

Článek publikován Václavem Nekvapilem v týdeníku Dotyk Byznys

Již téměř tři roky se v rámci Asociace Public Affairs agentur (APAA) snažíme vysvětlovat podstatu lobbingu, jeho roli prostředníka mezi veřejnými a soukromými zájmy. A také se snažíme bojovat s chybným chápáním lobbingu zvláště v českých médiích. Vzhledem k tomu, že „lobbing“ a „lobbisté“ se dostali do centra veřejné debaty v posledních letech v souvislosti s bojem proti rozkrádání veřejných zakázek, narážíme na mylné přesvědčení, že regulací lobbingu lze dosáhnout omezení korupce.

* Tenká hranice? Jak kde

Co je pravdy na výroku, že hranice mezi lobbingem a korupcí je tenká? Vždyť je asi tak stejně „tenká“ jako hranice mezi nákupem a krádeží v supermarketu. Ano, jste na stejném místě a se stejnými lidmi, ale tím podobnost končí. Úmysly, cíle a prostředky jsou jiné – a hlavně jsou už dnes trestné. Těžko bychom obhájili potřebu nového zákona o nakupování jen proto, že někteří lidé chodí do obchodních domů krást. Politici a úředníci čím dál častěji rozhodují o věcech, o jejichž existenci nikdy neslyšeli. Nastavením jistých pravidel ve vztahu státu a zájmových skupin (tj. do oblasti lobbingu) lze zvýšit kvalitu demokracie pro nás všechny. Transparentní dialog mezi státem a zájmovými skupinami, jejich zahrnutí do rozhodovacího procesu přispívá k předvídatelnosti a stabilitě podnikatelského prostředí, na jejíž neexistenci si dnes stěžují hlavně velké firmy, zvažují-li investici v Česku.

* Více regulace = více lobbingu

V České republice se lobbingem živí odhadem méně než sto lidí. Část z nich zaměstnávají specializované agentury, z nichž šest největších je sdruženo v APAA. Řada firem pak má své vlastní (tzv. in-house) lobbisty, jiné společnosti lobbing používají v rámci své vnější komunikace či prostřednictvím právních kanceláří. Pro velkou většinu malých a středních firem je jejich hlavním lobbistou ředitel či majitel, který se bije za zájmy své firmy na všech frontách. Stát, samospráva, ale i regulace přicházející z Evropské unie, hrají ve fungování byznysu čím dál významnější roli – od určité velikosti a významu se firmám vyplatí angažovat se při hájení svých zájmů, či si na to najmout specialisty. Jak napsal britský novinář Alex Massie: „Jestliže souhlasíte s tím, že je větší potřeba regulace, pak je v zájmu spravedlnosti souhlasit i s větším lobbingem.“

* Ve vlastním zájmu zákonodárců

Technologický vývoj se promítá i do složitosti regulace – politici a úředníci čím dál častěji rozhodují o věcech, o jejichž existenci nikdy neslyšeli a o nichž přinejlepším nevědí více, než se dočetli v novinách. Namátkou jmenujme regulaci dronů, elektronických cigaret či geneticky modifikovaných potravin. Na pořadu každoměsíčního jednání Poslanecké sněmovny je obvykle přes sto bodů a ani při nejlepší vůli jich jednotlivec nemůže důkladně obsáhnout ani desetinu. O zákonech však v posledku nehlasují lobbisté, ale zákonodárci a je v jejich zájmu slyšet různé pohledy na problematiku.

Problémem v České republice totiž není příliš lobbingu, ale naopak jeho nedostatek.